Psychodynamická terapie

Psychodynamická terapie vychází z klasické psychoanalýzy, od které převzala teorie o významu nevědomé psychické činnosti, intrapsychických (vnitřních) konfliktů a zážitků z dětství. Zároveň se na rozdíl od psychoanalýzy zabývá i současnými problémy klienta a jeho mezilidskými vztahy, které často mají souvislost s jeho zkušenostmi z minulosti. Terapeut rovněž pracuje s terapeutickým vztahem mezi ním a klientem - tedy s přenosem klienta a svým protipřenosem. Jde o verbální terapii, jejíž základní a výhradní formou je nedirektivní psychoterapeutický rozhovor.

 

Cílem psychodynamické terapie je porozumění souvislostí mezi současným chováním klienta a jeho minulými zážitky a pochopení vlastního podílu na opakujících se problémech, což vede k částečné restrukturalizaci osobnosti ve smyslu zmírnění či odstranění symptomů. Tato terapie na rozdíl od některých jiných tedy řeší samotnou příčinu problému. Zjednodušeně řečeno, když "odstraníme" příčinu (minulost nezměníme, můžeme však změnit náš pohled na ni, najít zpřetrhané souvislosti, uvědomit si některé skutečnosti, které jsme si dřív neuvědomovali apod.), problém už nebude mít tendenci se vyskytovat v budoucnu v jiných formách, jak by se mohlo stát v případě, kdy bychom se zaměřovali pouze na odstranění daného symptomu a neřešili jeho kořeny.